Svět módy je velice pestrý, svérázný a drsný. Panenky oblékala snad každá malá holka, ale uspořádat přehlídku v 18 letech, udělat své modely rozpoznatelné a přitom originální, je už ale jiný příběh. Vypráví nám jej Erika Příhodová.
Vyráběla jste oblečky pro panenky už jako malá holka?
Pro panenky jsme šily snad všechny malé holky. Rodiče mě už od malička vedli ke všem výtvarným technikám a neustále se mnou něco vytvářeli. Takže jsem jim dodnes vděčná za to, kolik jsem si toho už vyzkoušela a vlastně všechno využívám i při své práci. Kolikrát si říkám, že to pro ně muselo být hrozně náročné, pořád se s námi s bráchou plácat v barvách a neustále umývat omítku. Ale alespoň se s námi nenudili. Tedy myslím.
Jaké byly vaše první výtvory a co vám na začátku pomohlo?
První výtvory si upřímně nepamatuji. Dělali jsme toho tolik, že oblečky na panenky snad nemohu ani počítat. Ale co se týká mého většího kousku, tak to byly modré šaty, které jsem si s pomocí tety ušila na svůj houslový absolventský koncert. Nechtěla jsem zapadnout mezi ostatními a tak jsem chtěla něco originálního. Ještě teď si pamatuji, jak jsme na ně po nocích našívaly flitry, abych se pod světly třpytila. Pomohla mi rodina, která mě vždycky ve všem podpoří, ať už je to jakákoliv šílenost. A myslím, že větší podporu si ani nemůžu víc přát.
Kdy vás prvně napadlo, ze jste opravdu talentovaná? Byl nějaký jasný zlom?
Nevím, zda mě to někdy až takhle napadlo. Ale řekla jsem si, že k 18. narozeninám udělám svou show. A světe div se, dokázala jsem to a měla jsem první přehlídku. Bylo to sice náročné, vůbec jsem nevěděla, jak na to, ale nakonec to dopadlo a dokonce přišla i spousta lidí. Měla jsem z toho neskutečnou radost a hlavně to pro mě byla první velká zkušenost. Zlom pro mě nastal asi ve chvíli, kdy lidé začali rozeznávat mou práci. Přišla mi třeba SMS, nebo fotka,“viděli jsme šaty od tebe na té a té“.A to je pro mě velký úspěch. Když je moje práce rozeznatelná od ostatních a lidé tak vnímají můj rukopis.
Móda je hlavně o inspiraci – kde ji berete a jak pak modely vytváříte? Je to dlouhý proces, nebo to proste přijde samo?
Inspirace je všude kolem nás, kamkoliv se podíváme. V hudbě, v přírodě, v každodenním světě. Baví mě, jak je to různorodé a pokaždé jiné. Někdy to přijde samo, někdy se musím donutit, záleží to hodně na náladě a co má člověk zrovna chuť tvořit.
Jak se vám povedly navázat první zajímavé spolupráce a která Vas nejvíc baví? Většina spoluprací přišla díky sociálním sítím, hlavně Instagramu. Někdy jsem někoho oslovila já, jindy zase oni mě. Snažím se pracovat s lidmi, co mají odlišné styly a většinou pak máme hodně přátelské vztahy. Nedokázala bych s někým spolupracovat, kdyby mi nesedl. U zakázek je to jiné, tam toho člověka po odevzdání šatů už třeba nepotkáte. U spolupráce už to přeci jenom berete osobněji a je to taková rodina. Nejzajímavější spolupráce je pro mě asi se Sharlotou, miluju jí! Ona je prostě chameleon. Mohu na ní obléct princeznovské šaty, nebo průhlednou bundu z igelitu a vždy jí to bude sedět. Baví mě, jak si mohu v módě dovolit cokoliv a ona to prostě vynese.
Zaměřujeme se hlavně na svatby – jaké zde vnímáte trendy?
V poslední době ubylo princezen a máme tu bohyně. A musím říct, že boho styl, krajky a háčkované šaty miluji i já. Ovšem jsem upřímně ráda, když si to občas mohu oživit nějakou extravagancí nebo princeznou.
Jaky je váš názor na půjčovny svatebních šatů? Je možné tam najít originalitu a šmrnc, nebo jde podle vás o tuctové kousky?
Nejsem zastánkyní půjčoven. .Jsem toho názoru, že nevěsta má být originální, má mít šaty, které jí vystihují a ne potom u fotek zjistit, že už stejný model vystřídalo milion nevěst před ní.
Kdybyste vy měla teď svatbu, co byste měla na sobě?
To vám přece nemohu prozradit! Každá máme své vysněné šaty a já bych si to ještě chvíli nechala pro sebe. Mohu jen prozradit, že budou dost jednoduché, bílé a hodně jemné.
A co by měl váš ženich?
Přesto, že svatbu zatím neplánujeme, máme už vše do detailu promyšleno. Naše vysněná svatba je malý obřad u moře a s tím už souvisí jednoduchá košile a možná i plátěné kraťasy. Hlavně ať je to vzdušné a pohodlné. Nicméně na ostatních ženiších se mi moc líbí tmavě modré sako a hnědé kalhoty.
Každá profese sebou nese deformaci. Zkoumáte oblečení a látky v obchodech i z této stránky?
Neustále. Jakmile někde někoho vidím s povytaženou nitkou nebo cedulkou, hned jim to stříhám. A mám tendenci všechno komentovat a předělávat.
Co si myslíte o módě Čechů? Lepší se to?
Myslím si, že se to určitě lepší. Úplně bych to nenazývala módou Čechů, někdo se prostě rád obléká a někdo si ty sandály s ponožkami prostě vezme, protože jim to je příjemnější.
Kde se podle Vas nejlépe oblékají?
Vždy to pro mě byla Francie. Tu má spojenou s módou snad každý. Ale v poslední době miluji Indii, jejich modu a hlavně materiály.
Kam byste chtěla své modely dostat a posunout? Na co byste byla opravdu pyšná?
Moc ráda bych se s nimi dostala třeba na Fashion Week, nebo oblékala někoho na KVIFF. Opravdu bych na sebe byla pyšná, kdyby se mi povedla navázat spolupráce s předními českými modními fotografy a půjčovat své modely na focení do časopisů.